Cannondale Jekyll

Srdce a svaly

Srdcem celku je originální tlumič. Dyad RT2 se totiž při pružení roztahuje, nikoliv stlačuje. Při pohledu na něj vás jistě napadne podobnost s řešením Scottu, čemuž není co se pit – stojí za ním ten samý člověk, vývojář Peter Denk, který v běhu času změnil působiště. Za vznikem Dyadu ale je i spolupráce Cannondalu s Foxem.

Dyad disponuje dvěma pozitivními komorami (huštěny jsou společným ventilem) se samostatným útlumem komprese a nezávislým okruhem tlumení u každé z nich a sdílenou komorou negativní. Každá z pozitivních komor tedy má i vlastní plovoucí píst, který separuje vzduch od oleje. Komory spojuje a rozděluje vřetenovitý ventil ovládaný páčkou ze řídítek, který určuje, v kterém modu – Flow či Elevate – bude tlumič pracovat.

V režimu Flow operujícím s plným zdvihem 150 mm jsou pozitivní vzduchové komory spojeny. Kombinace velkého objemu vzniknuvší „jedné“ pozitivní komory a stejně tak nezávisle nastavitelné vzduchové komory negativní má přinést chod podobný ocelové pružině – velmi lineární, citlivý, rychlý v reakci na impulz. Ale to není vše – středové pouzdro míří v tomto modu níže oproti druhému režimu zhruba o centimetr, spolu s ním i těžiště, vidlice se položí (asi o jeden stupeň), což dohromady znamená stabilitu biku ve velkých rychlostech.

Při volbě režimu Elevate vřetenovitý ventil uzavře jednu ze dvou pozitivních komor, zmenší se objem vzduchové pružiny, sníží se zdvih a dosáhne se progresivního projevu pružení. Současně se sníží sag zhruba o 40 %, čímž se opět zvýší pozice středového pouzdra a napřímí vidlice. Jezdec tak zůstává v optimální pozici pro stoupání. Tlumení pracuje v součinnosti s progresivním pružením a limituje nechtěné pohyby systému odpružení v reakci na šlapání.

Kostra

Pro rám Jekylla byl použit nový materiál Hammertime Carbon. V jeho konstrukci jsou ultra-vysokopevnostní vlákna BallisTec, jež byla vyvinuta ve zbrojním průmyslu pro prvky ochrany proti průstřelu, dále mechanicky rovněž velmi odolná pojiva a vlákna high-modulus pro zajištění tuhosti. Materiál by tak dle firemních sdělení ve výsledku měl být lehčí a pevnější než hliníková slitina a k tomu houževnatější než ocel. Může za to i důsledné orientování vláken ve struktuře kompozitu, ale také technologie ECT (Expandable Core Technology), která nepoužívá klasické tlakované vzduchové polštáře pro vytvarování trubky ve formě, ale vnitřní formy ze speciálního polystyrenu EPS.

Jekyll má i dvě hliníkové verze (karbonové jsou tři) vyrobené ze slitiny řady 6000. Hliník ale najdeme i u karbonového provedení, se spojováním těchto dvou velmi odlišných materiálů má Cannondale ostatně dlouhodobé zkušenosti. Pro maximalizaci pevnosti a spolehlivosti rámu je to především středové pouzdro s oky ISCG pro možnost montáže převodovky či napínáku řetězu, jež je obrobeno na CNC stroji. Hliníkové jsou i konce vahadla a vzpěr, patky a úchyty čepů na rámu.

Další zkratkou, kterou zaregistrujete ve spojení s Jekyllem, je ECS-TC – skrývají se za ní dlouhé duté osy o průměru 10 mm, na nichž se otáčí části zadní stavby. Osy jsou uloženy v ložiskách, jež mají velký rozestup – ten je umožněný například značnou šíří spodní trubky (v nejširším místě 80 mm) i vahadla. To je velké plus pro tuhost celku. A co víc, u čepů nad zadními patkami jsou použita také dvě ložiska, nikoliv standardní jediné. Navýšení tuhosti pomáhá i zadní 12mm pevná osa systému 142+, jež se ovládá imbusovým klíčem (5 mm). Vyjmutí i nasazení kola je ale i přesto velmi snadné a rychlé. Pevnější by dík své konstrukci a uchycení měla být i patka přehazovačky.

Horní trubka se jmenuje Clashnikov top tube a je pro ni typické rozdvojení – opět pro posílení tuhosti celku. Mimo to je snížená, takže je usnadněno i manévrování nad rámem v náročných pasážích. Použití krku vidlice s neměnným průměrem 1,5“ komentuje Cannondale výstižně: „Někdy je větší opravdu lepší!“

Mezi výhody rámu Jekyll řadí výrobce také konstrukci bez přerušované či zprohýbané sedlové trubky – standardní podoba základního rámového trojúhelníku také přidává rámu na pevnosti, umožňuje neomezený výškový pohyb sedlovky a v neposlední řadě i montáž košíku na láhev.

Drobné rysy

Příprava na zasvěcení

Inverzní tlumič Dyad pracuje s velkými tlaky, proto se Jekyll dodává s vysokotlakou pumpou (běžná končí na 20 barech, ta pro Dyad má maximum 40). Prvotní nastavení značně ulehčí tabulka přilepená na rám – nejenže doporučí tlak v negativní i pozitivní komoře a míru odskoku dle hmotnosti jezdce, ale je tu i kompletní postup. Nejprve je nutné vypustit negativní komoru, pak nastavit tlak v pozitivní, poté v negativní, následuje odskok pro krátký zdvih a pro dlouhý. Na rozdíl od běžného fullu nelze u Jekylla určit pohledem sag, nezbývá tedy než pro první kilometry věřit doporučení a pak se spolehnout na cit a ladit v terénu podle sebe.

Strávil jsem tím zhruba dvě hodiny, ale vyplatilo se to. Tlaky se nakonec dostaly zhruba o váhové patro a půl níže, než zní doporučení na rámu. To ale není návod pro všechny, je to věc čistě subjektivní. Do výjezdových schopností se nižší tlak nijak nepromítl, do umění zvládat těžký rozbitý terén pak ano. Pokud si ale nevěříte při ladění, tabulka na rámu pro dobrou funkci stačí. V mém případě plně vybaveného jezdce s batohem s dvoulitrovým rezervoárem jsem při celkové hmotnosti 88 kg byl tabulkou odkázán na tlak 23,4 baru v pozitivní komoře a 19,7 baru v negativní, postupně jsem ale hodnoty snižoval. Doporučený výchozí stupeň útlumu byl sedmý z 15 možných.

A je ze mě Jekyllomaniak!

Chování kola po aktivaci plného zdvihu je vynikající. Stačí jen klepnutí ukazovákem do ergonomicky skvěle provedené páčky, žádné hledání ani vytáčení zápěstí (zpočátku se páčka trochu plete pod palec, občas jsem místo řazení sáhl po ní a naopak, ale vše se rychle zautomatizuje), a Jekyll otevře tlamu dokořán a žehlí terén, žehlí a zase žehlí – maličkosti i velké překážky okamžitě mizí, nekopnou, nepřidělají vrásky ani tehdy, pokud překonáváte jednu za druhou v rychlém sledu, při dopadech skoků není cítit konec zdvihu. Pružení je lineární, ale zdvih je hospodárně využíván, tlama se otevírá přesně dle velikosti sousta. Jako by Jekyll měl vlastní mozek. Tohle kolo bude evidentně mít na víc než většina jezdců, co si jej koupí.

Jízdní projev Jekylla je stabilní za všech okolností, v rychlosti ani v pomalém kličkování není bike nervózní. Přímá sedlovka nijak negativně neovlivňuje rozvržení posedu, který je sportovně-technického ražení, tedy univerzální. Bike se také velmi snadno odlepuje od země, a to nejen díky nízké hmotnosti, ale i celkovému rozložení těžiště. Snadno se také zvedá na zadní při bunny hopu.

Ohromující je tuhost rámu – neuhne při silových záběrech, ale zejména nezaznamenáte ani náznak poddajnosti stavby v těžkém kamenitém terénu, v ostře říznutých zatáčkách či při dopadech. Podobně je tomu u vidlice, byť by tenhle model klidně snesl ještě odolnější verzi s 36mm nohama, která by jeho schopnosti podtrhla.

Kritika?

Hodnotit tenhle bike je těžké – stačilo by pár zcela kladných slov, jež nemá smysl dále rozvádět. Negativa se hledají těžko. Vzhledem ke schopnostem biku by určitě přišla vhod sedlovka s dálkovým ovládáním výšky, jakou najdete u vyšších modelů, ale pokud už investujete tolik za nové kolo, nebude vás až tolik bolet, když ji časem dokoupíte. Pak je tu ještě sedlo, jehož povrch se rychle opotřebovává, a jsme u konce s kritikou.

Terénní všeuměl existuje

Cannondale Jekyllem nejlépe ukazuje na ošemetnost škatulkování horských kol podle zdvihů. Přes míry 150/150 mm je tohle klidně maratonský bike, trail bike a stejně tak enduro – vždy jen podle toho, co zrovna od kola čekáte. V obou krajních podobách je ale plnohodnotný, prostý kompromisu, a to se jen tak nevidí. Plnohodnotné enduro, co šplhá do kopce neuvěřitelným způsobem, aniž by ho to kompromitovalo ve sjezdu. Oproti typickým trail bikům pak zase neztrácí nic na rychlosti, ale násobně je překonává v těžkém terénu – kolikanásobně záleží jen na rozbitosti povrchu. To vše není jenom zdvihy, je to i tuhostí a současnou lehkostí stavby a skvělou geometrií.